Castro Unidialesh

11:00:00

Castro Unidialesh

První, co jsem dnes viděla, když jsem se probudila, tak byly nějací šílení surfaři, kteří se rozhodli, že budou chytat vlny tak daleko od břehu, že nechápu, jak se mohli dostat na břeh. Nebylo moc hezké počasí, docela foukalo a tím pádem byly opravdu obrovské vlny, takže tam ti surfaři lítali jak blázni a ještě mezi útesy. Občas jsem ani nedýchala, když jsem viděla, jak zmizeli někde u těch nejostřejších kamenů. Ale byli to asi profíci a ani jednomu se díky bohu nic nestalo!!

Když jsem se konečně vyhrabala z auta, tak Lukáš už přešlapoval a pořád mě honil, abych se šla podívat tam a tam, že je to tady úžasný a že to musím všechno ihned vidět.

Dneska byl nějaký špatný tlak, takže to se mnou vypadalo spíše na omdlení, než na túry po skalách.

Lukáš mě tedy ukecal na kafe (nesnáším ho).

Nic to se mnou samozřejmě nedělá jako vždycky...Ale jdu

Po pár metrech se před námi objevily nějaké staré doly, které byly oploceny, ale všude byly cedule s fotkami, jak to tam dřív vypadalo. Chodilo tam docela hodně lidí, tak jsme se rozhodli, že půjdeme také.

Po chvilce nemůžu dýchat.. asi mě na stará kolena chytá klaustrofobie. Neumím si to jinak vysvětlit.

Naštěstí to brzo skončilo. A naskytl se před námi krásný výhled na oceán a útesy. Byl tu ještě nějaký nedostavěný most. Vlastně moc nevím. Ceduli, kde by bylo něco napsané anglicky, ve Španělsku opravdu nenajdete. Ale bylo to tu nádherné.

Když jsme kousek popošli, tak jsem našli největší „pole“ ostružin. Jestli se s nimi dá předávkovat, tak to se mi určitě dneska stalo. Snědla jsem jich snad tunu.