Madrid
11:00:00
Madrid
Je to tady! Konečně jsme v hlavním městě Španělska. Oba máme jasno kam se chceme podívat a co všechno si musíme koupit. Ale jelikož jsme jeli docela dlouhou dobu, tak se rozhodujeme, že první den si dáme klidnější, obejdeme si nějaký obchody, které u nás v Čechách nejsou a druhý den půjdeme po památkách.
Jelikož jsme byli zase x hodin na cestě, tak oba umíráme hlady. Hledáme nějakou hezkou restauraci ve které mají chobotnici, kterou akutně potřebuje Lukáš ale i něco, co bych jedla já, jelikož prostě ty mořské plody moc ráda nemám.
První kámen úrazu je v tom, že slovu octopus nikdo v restauraci nerozumí, natož abychom chtěli ještě takový luxus, aby byl jídelníček v angličtině.
Najednou narážíme na nějakou příjemnou restauraci, kde vidím slovo Pizza.
Dostávám na ni chuť..
Lukáš se šel zeptat, jestli mají chobotnici ale samozřejmě mu nerozuměli ani slovo.
Pak najednou vyskočí nějaký podezřelý týpek z gauče (celý potetovaný, vypadal prostě divně) a začal mluvit anglicky.
Jsme v absolutním šoku, že konečně někdo umí alespoň trochu anglicky.
Mají chobotnici za 15 éček a pizzu za 9. Chlápek ukazuje, že chobotnice je obrovská, takže to bereme a posadíme se na terásku.
Obratem nám přinesli rajčatový salát, tak jsme nadšení, že jsme si našli asi dobře.
Ale? ale...
Čišník přináší pití. Skleničky pravděpodobně nestihl umýt anebo já nevím.
Po chvilce mi přináší pizzu. Jsem v šoku ani nemluvím. Zmražená pizza, která u nás stojí 40 korun? Říkala jsem si, že třeba bude dobrá, ale vůbec! Snědla jsem půlku a myslela jsem si, že snad umřu.
A Lukáše chobotnice? Jedna nakrájená brambora na plátky, poházena na talíři a na tom asi tak jedno chapadlo z nejmenší chobotnice na světě.
Lukáš je tak v šoku, že přestal mluvit a snaží se to sníst....
Přihází číšník, jestli je všechno v pořádku. Já nemám slov, ale Lukáš ukázal, že si tohle opravdu nepředstavoval.
Vedle nás se posadil nějaký pár, který se rozhodl, že se přišel pohádat do restaurace, takže to máme i s divadlem. Paní si objednala nějaký brambory na pivu a aby Lukáš asi sklapl, tak mu trochu odsypali do mističky... Teď už se tomu jenom oba smějeme a s brekem platíme skoro 30 eček za nejhnusnější jídlo, co jsme kdy měli.
No nic, snažíme se to rozdýchat a jdeme nakupovat. U mě byla jasná volba HunkeMoller, což je můj nejoblíbenější obchod se spodním prádlem na planetě (nechápu, že není v Čechách, ale dováží k nám s poštovným asi 5-6 euro, tak se na to určitě podívejte) A pak chci ještě do Kiko kosmetiky.
Lukáš si vybral pár obchodu Barbour s tím, že v jednom jsem myslela, že zestárnu. Chlapi jsou opravdu ještě milionkrát horší než žensky, když je chytí nakupovací amok!
0 komentářů