S. Sebastiano Donostia

Dnes jsem se rozhodli, že si zajedeme do většího města a i trochu za kulturou.

Bohužel už od rána byl jeden problém za druhým. Nakonec to vyvrcholilo tím, že nás navigace zavedla po nějaké cestě, která se spíš zdála jako pěší. Široká přesně na jedno auto, z jedné strany sráz ze skály a z druhý ostře olemovaný beton. Po 20 minutách nervů se před námi objevují schody. Jsme v koncích, nemáme se kde otočit, jenom do šíleného krpálu, kam se snad ani nevejdeme.

No nic jiného nám ale nezbývá. Tak vylejzám a naviguji Lukáše. Stačí mu metr a spadne ze skály, bylo to fakt šíený, ale přežili jsme. Ted už přežít jen cestu nazpátek.

Jedeme jinou cestou a modlíme se, aby nás nepotkalo zase něco podobného. Naštěstí dojíždíme na místo.

Po hodině hledání místa na parkování, začínáme být už docela zoufalí.

Zase vjíždíme na neznámou cestu. Po chvilce opět šílený krpál a nahoře nás staví rozžhavená španělka, která jenom mlátí rukama kolem sebe a řve. No nic, tak se zase otáčíme a jedeme dolu.

V půlce cesty slyšíme nějaký divný zvuk. Lukáš vylejzá a je to tady.... píchlá pneumatika. V nejhorší chvíli, kdy mohla. Myslím si, že jsme byli tak v 40% sklonu kopce, ale naštěstí jsme trochu zajeli někomu na pozemek a vyrovnali auto.

Rezerva nejde vyndat.. jako nikdy samořejmě... Nevím kdo vymyslel, že se rezerva dává pod auto. Z Lukáše začíná silně lejt. Po půl hodině je špinavější než bezdomovec z Václaváku, ale podařilo se.

Bohužel už ani jeden nemáme náladu na brouzdání městem, takže se rozhodujeme, že pojedeme dál, jelikož se stejně nedá nikde zaparkovat.

Dojíždíme na nějakou pláž kde je zákaz koupání. Nevím proč, vlny tam sice byly, ale né zase tak šílený.

Jdeme se na rebely opalovat a koupat.

Lukáš podcenil opět první opalování a tak trochu se zapomněl namazat, takže je celej fialovej a akorát heká, že ho všechno pálí...

K večeru jdu běhat. Je to tu nádherný! Krásná cesta okolo pláže, né příliš dlouhá, ale mně to bohatě stačí. Chodím teď běhat úplně každý den, sice ne na dlouho, ale stejně druhý den nemůžu skoro ani vylést z auta...

Dnes to vypadá zas na hroznou buřinu, tak jdu radši spát.

(Tarnos a Biscarrosse)